Vladislav Mirvald

Od následujícího roku se v Mirvaldově díle začíná definitivně prosazovat geometrie, jako princip tvoření. Poměrně záhy začal zkoumat povahu prostoru a experimentovat s některými paradoxy jeho vyjádření na ploše obrazu. Původní linie hard-edge abstrakce, kdy dělil plochu obrazu zejména diagonálami, záhy nahradil kružnicemi a jejich segmenty. Kružnicové kompozice byly východiskem pro jeho aperspektivní malby, zejména aperspektivy cylindrické či aperspektivy válcové. Právě válce se na Mirvaldových obrazech začínají objevovat kolem roku 1965. Tento motiv vyústil od roku 1979 v rozsáhlý cyklus „Undulačních válců“. Dalším dlouhodobým cyklem byly od roku 1986 „Rombergovy křivky“, tvořené opět linií vlnících se válců, jejichž pohyb však vychází z křivek tzv. ‚Rombergova testu‘, který ověřuje schopnost organismu udržet rovnováhu. Přestože se Mirvaldovy kompozice jeví jako striktně matematicky přesné, nechybí v nich ironie a hravost. Autor v názvech ironicky používá latinské výrazy, do kompozic vkládá chyby a zapojuje různé náhodné prvky odvozené z přírody.

Vladislav Mirvald je často zmiňován jako představitel českého op-artu, příslušnost k tomuto směru ovšem sám odmítl. Nástrojem jeho uměleckého sdělení je, podle Jiřího Valocha, práce se samotnou konstrukcí, jejíž estetické působení je druhotné.

Mirvaldovo dílo, patřící k nejvýraznějším projevům konstruktivistického umění u nás, je osobité a svým přístupem k řešení uměleckých problémů ojedinělé.