42Miloslav Holý

1897 – 1974

Stromy u Divoké Orlice

na rubu na blind rámu autorem M. Holý – Stromy u Div. Orlice, na rubu na plátně č. 466 Lyricky citový intimismus a představa harmonie přírodního předobrazu se nyní vázaly na krajiny, zátiší a figury. Krajina byla pojata v novém smyslu, a nových významů nabyl i malířský výraz, motiv, kompozice, barva, kresba, rukopis. Zaujetí zelenou krajinou nebylo bez tvůrčí dramatičnosti a rodící se představa byla zachycována často jen na malých obrazových formátech. Napětí vyvolával zprvu také pocit, že stále ještě nejde o krajinu, v níž nalezla vzájemnou odezvu představa a smyslový zážitek. Orlické hory však byly onou hledanou zelenou krajinou – třebaže ještě nebyla pociťována jako nalezená – přinášely i mírně zvlněný reliéf, vůči němuž byl Holého probuzený modelační cit vnímavý, zelenou barevnost, intimitu nízkého pohoří. Malba obou let, kdy do orlického podhůří zajížděl, tak přinesla řadu obrazů.