Jiří Kolář

Jiří Kolář na uměleckém poli působil až do začátku 60. let především jako literát. V roce 1952 byl kvůli přátelství s představiteli české avantgardy a také kvůli ztvárnění komunistického režimu ve sbírce „Prométheova játra“ zadržen a po devítiměsíční vazbě odsouzen k jednomu roku vězení. V průběhu 60. let tvořil Kolář především jako výtvarník. Nosným médiem se mu stala technika koláže, do níž zapojil i svou hravost a experimentální přístup z předchozí literární etapy. Ve výtvarném zpracování nalezl to, co mu poezie dát nemohla. Jazyk chápal jako omezený a nedokonalý způsob vyjádření, který ale může obohatit výtvarnou tvorbou. Začal tak experimentovat s různými metodami koláží, které se staly jeho hlavní doménou. Ve výtvarném světě Kolář zanechal desítky rozmanitých technik – od roláže, proláže po muchláž či antikoláž. Při jejich tvorbě vycházel především z dadaistických představ a principů a z konstruktivní tvorby moderního umění 20. století.

Po podepsání Charty 77 byl Jiří Kolář nucen emigrovat. Nicméně roku 1999 se do Čech vrátil. Tři roky na to, roku 2002 v Praze zemřel.