Jan Smetana

Roku 1967 nastoupil jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se ujal ateliéru pro figurální malbu a krajinářství. Roku 1983 zde ukončil svou pedagogickou činnost a věnoval se pouze vlastní tvorbě. První autorova samostatná výstava proběhla roku 1948 v Topičově salonu.

Jan Smetana byl členem Skupiny 42, jež pozoruhodně vznikla 27. 11. 1942 právě v jeho ateliéru.

V jeho tvorbě jej velmi ovlivnilo prostředí, ve kterém vyrůstal. Tímto místem byla Praha – město plné zákoutí a panoramat. Raná Smetanova díla jsou charakteristická věcným pohledem a lineární stavbou. Od zobrazování konkrétních zákoutí se postupně odpoutával k zobrazování města jako takového, především jeho periferií. Ve struktuře malby docházelo k ustupování důležitosti linie, k pozvolnému uvolňování a spontánnějšímu projevu prostoru, včetně odlehčení barevných odstínů. Smetana byl stále více ovlivňován světlem, které pro něj bylo jedním z hlavních veličin vnímání a zobrazování. 

Při zachycování měst a městského prostředí nezůstal Jan Smetana pouze u Prahy, ale inspirací mu byl také pobyt v Paříži, kterou v roce 1937 poprvé navštívil, u příležitosti Světové výstavy. Opět se tam vrátil v roce 1946, kdy se setkal s Georgem Braquem a Albertem Giacomettim v jejich ateliérech. Rovněž se zde seznámil s díly Vincenta van Gogha, Pabla Picassa, Pierra Bonnarda a Maxe Ernsta, kteří měli na celou jeho tvorbu velký vliv.

Jan Smetana byl mnohokrát zaujat konkrétním tématem, kterému se věnoval jak v kresbě, tak i v grafice. Jedním z nich bylo téma plynových lamp. Byl fascinován světlem, které tyto lampy vydávaly. Dalším stěžejním tématem, jež v jeho tvorbě lze vysledovat, je jarní déšť. Zde si Smetana velmi pohrával s paletou jemných barev. 

Ve všech Smetanových dílech je však stále velmi patrná geometrie, nebo alespoň některé její prvky. 

V padesátých letech v době silného ideologického tlaku se malíř věnoval klasické krajinomalbě. Ovšem toto nebyl směr ani téma, se kterým by se Smetana vnitřně ztotožňoval. 

V šedesátých letech se jeho malba stala sytější a hutnější. Kresby a kontura pomocí černých a jiných velmi tmavých odstínů u něj tehdy dominovala. 

V sedmdesátých letech se silným tématem jeho tvorby stala jeho zahrada. Můžeme zde pozorovat jak bohatou barevnou škálu, tak i nový způsob kladení barevných polí. Obrazy z tohoto období jsou velmi dynamické a plné energie. U tvorby Jana Smetany je velmi zajímavé také jeho inspirace hudbou a literaturou. – Barvy a tvary jeho obrazů jsou unášeny hřímavým tónem toccat a fug Johanna Sebastiana Bacha, v jiných září Debussyho Faunovo odpoledne. Při své tvorbě poslouchal skladby nejen již uvedených autorů, ale například i Stravinského.

Od poloviny roku 1978 nabírá Smetanova tvorba zcela nové rozměry. Jeho plátna začala být dynamičtější, jeho rukopis akčnější a barevná škála obsahovala výraznější a jasnější barvy. 

V osmdesátých letech se u něj opět velmi projevuje vliv kresby v kombinaci s koláží a je zde silně zastoupena technika obtisku.

V devadesátých letech prosazoval důraz na sytost barvy v jejich základních odstínech. Velký podíl v tvorbě Jana Smetany mají obrazy s černým pozadím, z nichž jasně vystupují barevné plochy, figury, předměty a symboly.