Miloslav Chlupáč

Miloslav Chlupáč - významná umělecká osobnost 2. poloviny 20. století. Výtvarníka, který se pro svůj všestranný talent zapsal jak do dějin českého moderního sochařství, tak i malířství.

Vzdělání získal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde se hned po válce jako předseda studentské rady podílel na její reformě, která instituci povýšila na školu vysokou. Právě on se zasloužil o to, že na profesorská místa přišly uznávané autority jako Emil Filla, František Tichý, Jan Bauch, Bedřich Stefan či Josef Wagner. U posledně jmenovaného studoval i on sám.

Chlupáčova generace, v níž byla celá řada vynikajících sochařů, však mohla kvůli stalinskému temnu vstoupit na scénu až na konci 50. let. V překotné době let 60. sehrál Miloslav Chlupáč důležitou roli nejen jako umělec, ale také jako organizátor, příležitostný publicista a zejména jako neoficiální mluvčí pokrokového křídla výtvarné obce. Byl vůdčím duchem tzv. Bloku tvůrčích skupin, platformy sdružující nezávislé výtvarné skupiny a protiváhy Svazu čsl. výtvarných umělců. Sám byl členem skupiny Máj 57, která v roce 1957 jako první rozrušila monolit oficiální výstavní politiky.

Tvorba Miloslava Chlupáče vychází z figurativních kořenů, ale i z abstraktních prvků. Velmi je v jeho dílech poznat vliv českého předválečného kubismu. Jeho práce se vyznačují rozhodným vnitřním přesvědčením. Sám vnímal za nezbytnost vytvořit vlastní estetiku. 

Chlupáčovy obrazy jsou malbou objemu a linie, která využívá do jisté míry sochařská pravidla, ovšem oproštěná od nutnosti ctít fyzikální a gravitační zákony. Malíř nepracuje s obrysovými konturami, ale nechává objekty z prostoru vyniknout na základě barevné jedinečnosti.