František Foltýn

Foltýnova tvorba z období kolem poloviny 20. let přispěla k mnohotvárnému proudu českého lyrického kubismu, aby tuto tendenci dovedla k nejradikálnějším důsledkům. František Foltýn tak dospěl důsledným abstrahováním výtvarných prostředků do mimetických funkcí až k jejich výslednému osamostatnění. V této autorově orientaci sehrály závažnou úlohu podněty pařížské avantgard, zejména aktivita skupiny „Cercle et Carré“ a sdružení „Abstraction – Création“.

Ačkoliv měl Foltýn po polovině 20. let kolem sebe několik nosných skupinových směrů, jako byl doznívající kubismus, rozvíjející se surrealismus a geometrická abstrakce, na něž mohl navázat, našel si vlastní pojetí syntetického abstraktního výrazu, v němž dominuje lyrická nota a obraz závisí čistě na sobě samém. 

Počáteční fáze Foltýnova díla je spjata s prostředím košické avantgardy. Foltýn žil v Košicích v letech 1921-1922. Odtud podnikl několik cest na Podkarpatskou Rus. Svou sociálně laděnou tvorbou i originálním kubo-expresionisme ovlivnil i některé košické autory, např. G. Schillera. Po krátkém období stráveném v Brně, kde se stává jedním ze zakládajících členů pokrokově orientované Skupiny výtvarných umělců, a v Praze, se roku 1924 na deset let usazuje v Paříži, jež se v té době znovu proměnila v centrum mezinárodní umělecké avantgardy.

V letech 1924-1928 studuje na akademiích Julian a Grande Chaumière, mnohem více však získává stykem s místním uměleckým životem. Přátelí se se Štyrským a Toyen, kteří byli v druhé polovině 20. let rovněž v Paříži a jejich artificiální tvorba na něj silně zapůsobila. Současně se pod vlivem společnosti kolem Galerie Aux Sacré du Printemps, kde měl možnost roku 1927 uspořádat výstavu, a jejích vůdčích osobností Michela Seuphora a Paula Derméeho, začíná zajímat o zákonitosti „peinture pure“, čisté malby. Tento okruh ho potom přivádí do skupiny „Cercles et Carré“ (1930), jejímž programem bylo „zlidštit geometrii a geometrizovat lidské“. Roku 1931 spoluzakládá umělecké sdružení „Abstraction-Creation“.

Foltýn došel v Paříži k poznání, že plocha obrazu, pokrytá barvami a tvary v určitém řádu, má své vlastní zákonitosti. Tento vnitřní vývoj ho dovedl k přesvědčení, že skrze abstraktní obraz, který je svébytnou realitou se dovídáme o sobě a světě kolem nás cosi velmi podstatného, i když to nedovedeme vyjádřit slovy. Abstraktní obrazy chápal především jako pole určené zrakové zkušenosti otevírající divákům netušené smyslové a významové možnosti. 

Závěrečná etapa autorovy tvorby se datuje do jeho návratu do Československa (1934). 

Po krátkém hledání nového domova (Praha, Tábor) se natrvalo usadil v Brně. Obnovuje své členství ve Skupine výtvarných umělců a v tvorbě rozvíjí orfisticky laděnou abstrakci.

Válka poznamená jeho dílo pronikavě. Pod tlakem událostí se přiklání k realistickému výrazu. Hlavním tématem se mu stává krajina, liduprázdná, v posmutnělé, potemnělé atmosféře. Stýká se s Františkem Halasem, Vítězslavem Nezvalem, J. V. Plevou a řadou brněnských výtvarníků, mezi nimiž se sbližuje zejména se sochařem Josefem Fučíkem. 

Po osvobození se jeho paleta projasňuje, vznikají obrazy realistické i nefigurativní. Krajinné motivy nachází především na Českomoravské vysočině a v okolí Brna, vyhledává místa, kde se stýká předměstí s venkovem. V pozměněné podobě se vrací k abstraktním kompozicím.

Ani za cenu dlouhotrvajícího nepochopení a existenčních potíží neopustí pozice svého vyhraněného uměleckého názoru. František Foltýn zemřel roku 1976 v Brně.