27Emil Artur Pittermann-Longen

1885 – 1936

The man at the table

Dobu od vypuknutí světové války po nastoupení Pittermanna na místo pojišťovacího agenta koncem roku 1916 můžeme označit jako druhou plodnou malířskou éru tohoto autora. Mimořádnou závažnost má obraz "Muž u stolu" (1914). Lze ho pokládat za nejvýznamnější ztělesnění jeho "nekompromisní" tvorby, v níž se snažil zvládnout dobové problémy, jimž se vyhnul únikem k herectví. Zde je kompozice tvořena volně z prvků, uvedených do vzájemného seskupení tak, aby vytvořily prostorově a tvarově dynamické obrazové útvary. Tomu napomáhá longenovsky výrazná rukopisná traktace ploch. Mnohem podstatnější pro sledovaný záměr je však robustní plasticko-prostorová stylizace, tj. zjednodušování forem do sumárních útvarů, v nichž se nejvýrazněji uplatňují obrysové segmenty akcentovaných ploch bílé drapérie. Náběhy ke kubizující geometrizaci forem však nepřekračují u Pittermanna úsilí, jehož výslednicí je zas jen stupňování tvarové exprese. "Je to nepochybná a pozoruhodná práce malíře a divadelníka Emila Artura Pittermanna-Longena (1885-1936), jednoho z účastníků památné první výstavy skupiny Osma, v níž Pittermann patřil k členům nejaktivnějším. Posuzované dílo vzniklo pravděpodobně roku 1914 jako varianta obrazu, který je dnes ve sbírkách Východočeské galerie v Pardubicích: tento obraz s názvem Muž u stolu, malovaný olejovými barvami na lepence rozměrů 62 x 50 cm, je signován a datován 1914 a zdá se, že vznikl o trochu dříve než tato varianta větší, která je pojata jednodušeji, velkoryseji a pádněji. Je uveden a černobíle reprodukován v katalogu souborné výstavy Pittermannových maleb a kreseb, kterou uspořádala Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem roku 1975, a autor výstavy Jiří Kohoutek, náš nejzasvěcenější znalec Pittermannovy tvorby, jej hodnotí jako nejvýznamnější (dosud známý) doklad autorovy "nekompromisní" tvorby. Jisté je, že v žádné jiné práci nedospěl Pittermann tak daleko na cestě k expresivnímu pojetí barvy i tvaru, jež ho sbližovalo spíše s německým expresionismem skupiny Die Brucke než s obdobnou tendencí tehdejšího malířství francouzského. Kvality posuzovaného obrazu, v němž se přibližoval ke kubismu, nejlépe vyniknou při jeho srovnání s podobně zaměřenými pracemi Pittermannových vrstevníků, jako je Prométheus (1910-1911) Antonína Procházky a Souzvuk (1911) Otty Gutfreunda." PhDr. Jaromír Zemina Přiloženy znalecké posudky PhDr. Jaromíra Zeminy, laboratorní zpráva ak. mal. Zory Grohmanové. ".....obraz, namalovaný jadrně a šťavnatě, je zajímavý hlavně po námětové stránce. Zachycuje, jak vypadalo okolí kostela sv. Apolináře v Praze, jehož největší přitažlivostí byla hospoda zvaná Jedová chýše, jedna z nejstarších, která dostala tento název už za Václava IV. Před 1. světovou válkou byla oblíbena zvláště mezi umělci a navštěvovali ji tak významní lidé, jako roku 1912 Albert Einstein. Jedová chýše byla ve třicátých letech minulého století zbořena (z domů na obraze se do nynější doby zachoval jenom ten oranžově hnědý vlevo), a malba zachycující její podobu je tedy cenným dokumentem...." obraz signován vlevo dole 1915. E. Pittermann