18Antonín Procházka

1

1882 – 1945

Mužská hlava

Procházkovo dílo po roce 1913 a zvláště pak obrazy z let 1915–18 představují velmi významnou kapitolu nejen v malířově vývoji, ale i v českém umění této doby. Jejich poselství humanity, víry v člověka, obrany pozitivních hodnot života zůstalo až dosud víceméně nedoceněno. Převážně proto, že nebyla rozpoznána zvláštní řeč těchto děl, v nichž Procházka překročil podněty kubismu směrem k orfismu. Nešlo mu však o abstraktní skladbu forem, neboť všechny jeho obrazové prvky jsou odvozeny z reality. Jejich dynamismus se blíží futurismu, výsledkem jsou však díla, v nichž rozhoduje barevné znění, obrazy, jejichž rytmy se zčásti odpoutaly od původních podnětů a dospěly k svobodné féerii bohatě orchestrované barevné hmoty, světelně zářící, pulsující a rotující, původní dynamismus pohybu nabyl smyslu nové metafory univerzálních rytmů kosmu a do jisté míry i pohybu fantastického antropomorfního stroje. Miroslav Lamač