Jméno Aleše Veselého se dostává do popředí naší výtvarné scény začátkem šedesátých let, kdy se spolu s odvážným hnutím představitelů strukturální abstrakce přihlašuje k existenciálnímu projevu, tedy k jasné opozici vůči tehdejšímu diktátu socialistického realismu. Velmi záhy se však jeho dílo vyprofiluje do osobité formy a začíná se od často nerozeznatelného proudu materiálových struktur tehdejších informelních umělců lišit. Do jeho díla vstupují prvky ostnů, špičatých
předmětů a trhlin v materiálu, které i přes určitou tvarovou agresivitu v celkovém kontextu jednotlivých prací propůjčují těmto objektům, či reliéfům často až oltářní symboliku.
Nabízený reliéf je typickým představitelem výmluvné tvorby Aleše Veselého z této doby a navíc je svým provedením v papíru vysoce ojedinělý a tedy sběratelsky navýsost vzácný.
