Rudolf Fila

Je známý nejen jako malíř pláten, která znázorňují převážně ženská těla nebo jejich detailní části, ale také jako grafik, ilustrátor, autor nefigurativních ilustrací poezie a cyklů frotáží. Ve svých dílech postupně zjednodušuje až k abstrakci, kdy model téměř mizí a přestává být závislý na vnějších odpozorovaných tvarech. Kromě toho se věnuje přemalbě již hotových obrazů a reprodukcí známých světových děl.

Již od počátku své umělecké dráhy inklinoval k nepředmětnému zobrazování blízkému informelu, ve kterém pracoval především se strukturou, s reliéfem a s hmotou barev. Jeho osobnostní zaměření mu určilo cestu k výtvarnému lyrismu a meditativním rovinám tvorby. Experimentoval v materiálové oblasti, zejména se stříkanou a litou barvou, kdy barevné hmoty tvořily imanentní součást obrazu, spojené se stěžejním pramenem jeho tvorby, a sice s psychickým automatismem, který se postupně stal ve Filově tvorbě podstatnou a určující složkou obrazu. 

Pozoruhodnou je zejména spolupráce Fily a jeho ženy Doroty Filové. Dorota Filová byla významná slovenská restaurátorka a specialistka na ruské ikony. Profesní souhra mezi partnery nastala již v polovině 70. let, kdy Dorota Filová malovala pro muzeum kopii obrazu z 19. století a připravila si na to dvě plátna, na jednom pracovala zkušebně, na druhém „naostro“. Ukončené, finální plátno putovalo do muzea, zkušební zůstalo v ateliéru a právě ono se stalo inspiračním popudem pro Rudolfa Filu na jeho „dotvoření“. Na světě byla první společná práce, základ budoucí společné tvorby Fily a Filové. 

Významný posun v jejich spolupráci nastal ve chvíli, kdy v polovině 90. let Dorota Filová koupila od starožitníka dvacet starých obrazových rámů a začala uvažovat nad vyplněním jejich prázdného prostoru – jakou předlohu vybrat z dějin umění, aby obsahově a formálně co nejvíce korespondovaly s rámem, jeho tvarem, velikostí i barevností. Už nešlo jen o pouhé kopie a přemalby originálu, ale o řešení celku opačným přístupem, když se obsah a forma obrazu musela přizpůsobit vlastnostem rámu. Záměr Doroty Filové začal nabývat konceptuálního charakteru. Když po důkladné přípravě celkem osobitým způsobem namalovala a osadila všech dvacet rámu, a když do nich zasáhl svým gestickým rukopisem Rudolf Fila, vznikly originální, přitažlivé obrazové objekty. Jednalo se tedy o jakési završení spolupráce mezi Doroty a Rudolfem Filovými.