Jaroslav Serpan

Česko-francouzský malíř, básník a spisovatel, matematik a biolog, milovník hor a horolezec Jaroslav Serpan, vlastním jménem Jaroslav Sossountzov, se narodil 4. června 1922 v Karlštejně u Prahy v rodině ruských emigrantů. Své rané dětství strávil pobytem v západoafrické francouzské kolonii Dahomé, nyní Benin, posléze se v roce 1926 rodina přemístila do Francie, kde se usadila poblíž Versailles. Po absolvování prestižní Lycée Hoche (1929-1939) se věnoval studiím zaměřeným na biologii a matematiku na pařížské Sorbonně. V roce 1953 zde obhájil svou dizertační práci v oblasti biologických výpočtů a statistiky. Nicméně krédem mu vždy bylo: neomezovat své nadání na jeden konkrétní obor lidského vědění. Nebyl příznivcem přílišné specializace a po celý svůj život se záměrně zabýval vědou i uměním souběžně. Malířství se pro něj stalo vášní. Jako samouk v tomto oboru prošel řadou malířských technik a uměleckých směrů – od surrealismu, přes narativní obraznost, neformální umění až po lyrickou abstrakci.

Klíčovou roli v Serpanově tvorbě sehrálo – v období druhé poloviny 60. let – setkání

s tvorbou německého malíře a fotografa Alfreda O. W. Schulze, známého v kulturních kruzích pod pseudonymem Wols. Serpanova plátna tehdy ovládly roje černých, poté bílých a červených znaků množinového charakteru.

V roce 1968, po násilném vyklizení studenty obsazené Sorbonny, Jaroslava Serpana osobně zasáhly květnové pařížské studentské nepokoje, které postupně ovlivnily život celé francouzské společnosti a vedly až ke generální stávce. Serpan opustil v tomto období malířskou tvorbu a věnoval se intenzivně pedagogické práci.

Počátkem 70. let se Jaroslav Serpán vrátil k malířské tvorbě, upustil však od svého doposud rozpoznatelného obrazového stylu, vědom si toho, že může být jeho nový styl odmítnut a neuznán. Zabýval se nefigurativními náměty, na jeho obrazech se objevovaly kruhy, trojúhelníky, šipky a jim podobné tvary hromadící se podobně jako dříve černé nebo bílé znaky. 

V polovině 70. let shrnul Jaroslav Serpan své předchozí postupy do obrazových koláží roztříštěných či jinak rozebraných obrazů ženských obličejů, výjevů ze světského konzumního života vzniklých z novin a časopisů a složených do tragických a kritických vizí. 

Jednou z posledních Serpanových prací byl triptych pocházející z roku 1972 pro kostel bývalého cisterciáckého kláštera v jihozápadní Francii Beaulieu-en-Rouergue, ve kterém sídlí i muzeum současného umění, které hostilo v červnu až září roku 1977 retrospektivní výstavu Serpanových děl. 

Od 17. května 1976 byl Jaroslav Serpan prohlášen za pohřešovaného, poté, co se nevrátil ze samostatného výstupu v oblasti ariègských Pyrenejí. Jeho tělo bylo nalezeno až o pět let později, v srpnu roku 1981. Dílo Jaroslava Serpana zůstalo nedokončeno, ve svém ateliéru zanechal rozpracované a nekompletní koláže a obrazy. Stejně tak zůstává otevřená a nedokončená i celková výpověď jeho osobitého výtvarného díla.