Franco Costalonga

Během druhé poloviny 60. let jej velmi ovlivnilo členství ve skupině Dialettica delle Tendenze, kterou založil v roce 1965 Domenico Cara. Costalonga tehdy začal používat různé materiály ve snaze vytvořit trojrozměrné formy díla. Jeho výzkum ho přivedl do skupiny Sette-Veneto, kde mohl důkladně rozvíjet svůj zájem o kinetické a vizuální efekty. Snad nejikoničtějším a i nejcennějším umělcovým cyklem jsou tzv. „Oggetti cromocinetici“ (Chromato-kinetické objekty) z přelomu 60. a 70. let.
V interview pro svou monografii z roku 2010, Costalonga o tomto cyklu uvedl: „(…) Vždy jsem měl v technice a v materiálu velké zalíbení, tuto vášeň jsem nikdy neopustil (…) používal jsem průmyslovou techniku, nicméně vždy musí v díle převažovat lidský element.  (…) kinetika je jakousi překážkou konstruktivismu. Ve své práci nalézám kinetiku především v cyklu “Oggetti cromocinetici”. Všechno je součástí mentální kinetiky, kde se divák aktivně účastní svým pohybem. Myslím si, že o našem vztahu k realitě obecně lze říci, že existuje mnoho pohledů na věci a všechny tyto pohledy mají svůj důvod existence. Život nelze vidět ve statické formě.“

Za svou práci se Franco Costalonga stal držitelem prestižních ocenění a vyznamenání. Účastnil se mnoha národních a nadnárodních výstav, např. Quadriennale di Roma v roce 1966, putovní výstavy The Arts Council ve Velké Británii; Biennale di Venezia poprvé v roce 1970, ad. 
Jeho díla jsou zastoupena ve významných a prestižních soukromých i veřejných sbírkách, např. Peggy Guggenheim ad.