Alois Fišárek

V roce 1924 přichází mladý Alois Fišárek z rodného Prostějova do Prahy, která mu přinesla bohatý výtvarný rozhled. Stejného roku započal studium na pražské AVU v krajinářském ateliéru Otakara Nejedlého. 

Práce Aloise Fišárka z prvních let studia se nedochovaly. Je však jisté, že již v tomto období byl velmi úspěšný. Potvrzuje to především fakt, že v roce 1926 získal francouzské měsíční stipendium. Studia na pražské Akademii výtvarných umění ukončil v roce 1929 tzv. čestným rokem (privilegium udělované jen nejlepším studentům). Již téhož roku (1929) vystavoval soubor děl na členské výstavě Mánesa v Obecním domě v Praze.

Vůdčím tématem Aloise Fišárka se v jeho prvním uměleckém období stalo zátiší. Sám vždy tvrdil, že zátiší je nevhodnější k prověřování malíře a jeho postoje a tlumočení pohledu na svět. Během své tvorby se Fišárek nikdy naplno nepřiklonil k žádnému z dobových směrů. Stále se vracel k základům moderního umění. Snažil se z tradičního postupu vydobýt nové prostředky k vyjádření nové senzibility. Pro tvorbu Aloise Fišárka a především pro jeho výtvarný talent byla velmi typická spontánnost a snaha o ovládnutí obrazové plochy. 

Život i tvorbu umělce velmi ovlivnilo období od roku 1938. Ještě před začátkem války opustil Prahu a přestěhoval se do Opočna, kde zůstal až do roku 1945. Co se týče výtvarné činnosti, umělec v době války tvořil velmi málo. Jeho zájem se stočil více k přírodě, která dříve jako námět obrazů zůstávala v pozadí.