47Adriena Šimotová

1926 – 2014

Figure

Autorčina pozornost, soustředěná na intimnost doteku spjatého s reflexí vlastního těla a toho, k čemu tělo odkazuje, se postupně stále více proměňovala v mnohem obecněji uplatnitelný a dále zhodnotitelný princip, dovolující zviditelnit nesmírně bohatě diferencovanou a nesmírně subtilní, ale v úhrnu bezpochyby již komorní jedinečnost každého doteku přesahující celek. Možná je právě to, „co tělo vyzařuje“, co se zde vyjevuje… stále méně konkrétní podoba a stále více něco, co přesahuje a co lze zviditelnit právě přítomností barvy. Prostředkem komunikace se stává barevný dotyk, ovšem už různě morfologicky modifikovaný. Autonomie záznamu těla se propojuje s transcendencí zobrazovaného, které přestává být zpodobením. Je to jen čisté schéma lidské postavy subtilních doteků, které nás vede k odlišnému vnímání postavy a těla. Šimotová vyhledává a akcentuje autenticitu a jedinečnost poselství člověka, ale také naléhavost a schopnost verifikovat něco podstatného pro lidské bytí.