Mistrovsky koncipované dílo lyrické poetiky kubismu Emila Filly (1882–1953)
85. AUKCE ČESKÉHO A ZAHRANIČNÍHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ // Neděle 24/10/2021 // 13:30 // Topičův salon, Praha
Obraz „Zátiší s hruškami, vínem a pohárem“ je originálním, velmi krásně tvarově, barevně i strukturálně koncipovaným lyricky kubistickým dílem Emila Filly, autora, jehož výtvarný talent, silné intelektuální založení a úctyhodná sečtělost z něj učinily vskutku ojedinělou kulturní osobnost své doby, obdařenou zvláštním fluidem vážnosti a význačnosti. Suverénní všestrannost i určité doktrinářství přitahovalo i odrazovalo jeho současníky. Svou aktivní a důslednou vírou v Picassův kubismus působil až dojmem jakési „posedlosti“, umanutí, v němž však bylo stále dostatek prostoru pro individuální a osobité laborování s principy, jimiž temperamentní Španěl provždy změnil podobu výtvarného umění dvacátého století.
Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 ve Chropyni. V letech 1903–1906 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Františka Thieleho a Vlaha Bukovace. Zásadní událostí v dějinách českého moderního umění se stal již autorův podíl na výstavách skupiny Osma v letech 1907 a 1908. Pro utváření jeho tehdejšího tvůrčího profilu byla rozhodující pražská výstava norského malíře Edvarda Muncha (1905). Od roku 1911 se Fillův zájem o moderní evropské umění soustředil především na Paříž.
Spolu s dalšími českými umělci rozpoznal převratný význam Picassova a Braquova kubismu. Filla se stal spolu s Ottou Gutfreundem umělcem, který dokázal kongeniálně rozvinout poetiku kubismu v dílech jeho analytické i syntetické fáze. Na uplatnění kubismu ve vývoji českého moderního umění se podílel i organizačně.
Byl zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců a redaktorem Uměleckého měsíčníku. V letech 1914–1920 žil v exilu v Holandsku, kde se stal uznávanou osobností mezinárodní umělecké avantgardy. Na dobovém kulturním dění se podílel i politicky účastí v českém zahraničním odboji. Studoval holandské malířství sedmnáctého století a zhodnocoval poetiku kubismu v řadě svých zátiší. Po návratu do Prahy znovu vstoupil do SVU Mánes a ve dvacátých a třicátých letech se stal jedním z jeho stěžejních představitelů. V malířském, kresebném, grafickém a sochařském díle zhodnocoval objevy kubismu, které aktualizoval novými teoretickými studiemi a rozvíjel v mnoha osobitých modifikacích, kdy syntetický kubistický slovník uvolňoval do organičtějších, mnohdy libidózních forem.
Nového expresivního výrazu, zdůrazněného tvarovými deformacemi, dosáhla Fillova tvorba od poloviny třicátých let, v souvislosti s reakcí na ohrožení evropské kultury německým nacismem. Do osudového boje s jeho projevy se Filla dostal jako vězeň německých koncentračních táborů v letech 1939–1945. Po přetrpěných útrapách a roční rekonvalescenci se vrátil k malířskému stojanu a s novým přílivem vitality a tvůrčího chtění rozvíjel všechny námětové oblasti, které byl nucen opustit: na jedné straně zátiší – malé skvosty nádherně provedené v barevné hmotě, na straně druhé monumentální obrazy na témata slovenských lidových písní, ale také další figurální práce, v nichž navázal na přerušenou linii velkého cyklu třicátých let.
Doba, kdy vzniká posuzovaný obraz, patřila k mimořádně šťastnému období, jež lze označit za jeden z vrcholů Fillových tvůrčích a životních sil. Roku 1931 bylo malíři čtyřicet devět let, za rok oslavil své kulaté jubileum soubornou výstavou v SVU Mánes v Praze. Téhož roku se zúčastnil významné mezinárodní přehlídky Poesie 1932 (konané tamtéž), na níž se české veřejnosti představili domácí a zahraniční umělci se vztahem k surrealismu. Kamil Novotný se v úvodu katalogu zmínil i o Fillově účasti: „Výstava nepatří jen surrealistům. Účastní se jí také Paul Klee a z našich malířů Emil Filla, tedy padesátníci, ale padesátníci mladistvě nepokojní, které přes rozdíly formální spojuje potřeba lyrického smyslu a obsahu v obraze“.
„Zátiší s hruškami, vínem a pohárem“ je Fillovým dílem nepřehlédnutelných malířských kvalit v žánru, který se stal celoživotní kapitolou autorovy tvorby. Obrazy zátiší prostupují jednotlivá stadia jeho uměleckého vývoje bohatě, soustavně a rovnoměrně. Zkoumaný obraz stylově spadá do té fáze pozdního organického kubismu, která je v uměleckohistorické literatuře označována jako „lyrická“. Na komorní ploše se tu malíři podařilo vyrovnat tendenci ke smyslovému hédonismu a k promyšlené konstrukci obrazového pole.
Malířské pojetí plátna vykazuje Fillův kultivovaný výtvarný instinkt. Je drženo ve velmi poetické barevnosti, kdy základní akord lahvově zelené, černé, vínových a okrových tónů zjemňuje „pastelová“ růžová, šedavá a sněhobílá. Jednotlivé plochy nechávají zaznít haptičnost struktur, drsněných příměsí písku a proškrabávaných obráceným štětcem. Konturující černá a bílá linie nabyla úlohy samostatného rytmizačního prostředku.
Načítám aktuální verzi stránky.