Jan Kotík

1916–2002

Get notified about auctioned art

Jan Kotík – význačný malíř, grafik, designer, teoretik a pedagoga, který se na vývoji české výtvarné kultury významně podílel již od konce 30. let.

Množství uměleckých směrů a výtvarných poloh, kterými Jan během své umělecké dráhy prošel je mimořádně mnoho. Umělec de facto patří k charakteristickým osobnostem českého kulturního prostředí především svou nezařaditelností.
Na jedné straně byl vždy mezi těmi, kdo rozpoznávali či definovali, co se stávalo či mělo stát aktuálním, přičemž na druhé straně zůstával nezařaditelný především proto, že vše nové se mu nakonec stávalo prostředkem k cestě za horizont nových možností. Svým dílem spěl k čemusi jinému, než co určovaly charakteristické programy a směry českého, stejně jako evropského moderního umění.

Svou obtížnou zařaditelností zůstává tvorba Jana Kotíka jedním z důležitých témat českého umění moderní doby. Nicméně pojítkem všech jeho proměn je, že Kotík vždy svou tvorbou aktuálně reagoval na živé umělecké tendence, se současnou snahou o osobitý výtvarný rukopis.

Důležité je zmínit, že nepochybný vliv a vývoj na Janovu tvorbu měl i jeho otec, slavný český výtvarník Pravoslav Kotík.

Jan absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v uměleckých počátcích se věnoval tématu války, do které se sám aktivně zapojil v protifašistickém odboji. Po válce patřil k umělecké Skupině 42 a to až do jejího rozpadu v roce 1948.

Během poloviny 50. let se pak definitivně rozešel s post kubistickou estetikou a odklonil se od klasického chápání obrazové kompozice a plochy obrazu. Postupně odpoutal obraz od stěny a s malbou vyšel do prostoru.

Tématem v jeho dílech z 60. let je písmo v podobě kaligrafických znaků. V této době již začal experimentovat i s nekonvenčním obrazovým formátem. „Obraz jako obraz už mne neuspokojoval“ o svých dílech hovořil jako o „věcech“, nazýval je „malbami“, „konfiguracemi“ později „tabulemi“. Posléze se odklonil i od pravoúhlé plochy obrazu, sám postup komentoval slovy: „zrušil jsem obraz, abych zachoval malbu.“

Jan byl celoživotně zaujat tématem podstaty uměleckého díla a jeho rolí ve společnosti. Jak sám uvedl: „…nejde o vizualizaci nějakého názoru na svět. Jde spíše naopak o pokus poznat tento svět prostředky, které mám k dispozici.“

Umělec nepřijímal kladně, jestliže byly jeho malby označovány za abstraktní. Jak sám v dopise Chalupeckému napsal: „Tvary (atd.) se vždy nějak ‚figurují‘ a obraz-objekt je vždy určitou skutečností ve vztahu k ostatnímu, co má počátek ve smyslovém vnímání.“