Vybráno z Galerijního prodeje: ALENA KUČEROVÁ (1935)

Jako nejmladší členka byla v roce 1961 přijata do skupiny UB 12 a o rok později se zúčastnila její první veřejné výstavy. Cílem umělců sdružených v této skupině byla tvorba jasných forem a konstruktivní básnivosti a přesvědčivého obsahu. Nechtěli dělat díla srozumitelná ve smyslu narativním, ale plná emocí a duševních záchvěvů.

V tomto duchu tvořila i Alena Kučerová. Přes velký úspěch svých grafických listů stále hledala a hledá nové, přesnější způsoby pro vyjádření svých myšlenek. Díky experimentům rozšířila dosavadní možnosti grafiky, změnila její tradiční světlo a prostor tím, že otevřela svět za matricí. Tak jako Lucio Fontana pronikl břitvou skrze plátno do prostoru za obrazem, prorazila Kučerová plechovou matrici, aby v místech dosud vyhrazených pro nejtemnější barvy zazářily čisté bílé body. 

Podobně jako mnoho jiných geniálních objevů se zrodil nápad perforovat desku spíše z nouze, neboť nejlevnější pozinkovaný plech, který si v té době mohla Alena Kučerová dovolit, nebyl pro techniku suché jehly vůbec použitelný. Rydlo se totiž po tvrdých plochách jenom svezlo a jeho stopa zůstala téměř neviditelná. Začala jej tedy ševcovským šídlem perforovat.

V roce 1996 přišla o svůj pražský ateliér i s tiskařským lisem a s grafikou skončila. Tato zásadní změna se odrazila také v charakteru její další tvorby. Natrvalo odešla z Prahy a žije v soukromí na venkově, kde ve svém okolí nalézá nejchudší materiál a pracuje s ním na rozsáhlém souboru závěsných asambláží.