Blog
Share:

Vrcholná fáze malířského dramatu Františka Janouška

19/4/2022

V 87. aukci výtvarného umění vám nabídneme imaginativně uhrančivé dílo neopominutelné osobnosti české meziválečné avantgardy - Františka Janouška. Olej z druhé poloviny třicátých let bylo Václavem Nebeským trefně nazváno "vrcholnou fází dramatu".

87. AUKCE EXKLUZIVNÍHO VÝBĚRU VÝTVARNÉHO UMĚNÍ 20. STOLETÍ - 24/4/2022

Rodák z Jesenného v Podkrkonoší absolvoval Akademii po tříletém studiu u profesora Vojtěcha Hynaise. Nejprve tvořil figurální kompozice a zátiší v duchu neoklasicismu. Po cestě do Paříže (1927) se jeho malířský výraz uvolňuje, získává bezprostřednější charakter. Zásadní tvůrčí předěl přináší měsíční pobyt v Itálii v roce 1929. Jak napsal Jindřich Chalupecký: „Je těžko říci, co se tam tehdy (v Itálii) s Janouškem stalo. Nebylo to nic, co by se dalo zapsat. Nezáleželo na pouti, ale na poutníkovi. V jasu a samotě časného italského podzimu naplnil se jeho čas. Vracel se jiný, než který odejel.“

Ve svých dílech začíná rozvíjet odvážné tvarosloví pozdního kubismu, téměř fauvistického barevného ladění a zcela originální fantastiky. Pozdně kubistický systém dynamické linie totiž Janoušek nepokládal ani tak za návod k formálnímu řešení obrazové kompozice, jako spíše výtvarný prostředek schopný uvolnit intuitivní a imaginativní vrstvy tvořivosti. Dostal se tak jeho prostřednictvím k oněm „nejpodivnějším podivnostem“, jež ho před dvěma roky zneklidnily v Paříži. V jeho obrazech se zrodil nový svět amébovitých embryonálních krajin, viděný v jemných harmoniích pastelových tónů, zabydlený primárními bytostmi sestrojenými z jakýchsi „měchů“ a vlásečnic.

Již na počátku třicátých let se manifestovala jeho orientace na surrealismus, a proto byl také vyzván k účasti na význačné výstavě Poesie 32, uspořádané Spolkem výtvarných umělců Mánes (1932), na níž byli zastoupeni i přední zahraniční umělci (H. Arp, S. Dalí, G. Chirico, J. Miró, Y. Tanguy ad.). Protože však nepatřil k okruhu autorů kolem teoretika Karla Teigeho, nebyl při zakládání Skupiny surrealistů v ČSR jejími organizátory osloven. Jeho osobitá verze surrealismu, rozvíjená na individuální bázi, byla blízká především umělcům tehdejší nejmladší generace. Navázal na ni např. Mikuláš Medek, ale fascinovala i autory sdružené později ve Skupině 42. Víme, že konkrétně František Hudeček dokonce od Janouška minimálně jeden obraz vlastnil.

Kolem roku 1935, v době sílící hrozby fašistického nebezpečí, bylo dosavadní autorovo harmonické univerzum vystřídáno temnými vizemi zániku a rozkladu. Jeho plátna se naplnila náznaky probíhajících metamorfóz, jež představují ničivé síly chaosu. Jsou to fascinující podobenství světa, který ovládly destruktivní instinkt.

V posuzovaném obraze využívá Janoušek plně svou fantazijní představivost – vytváří zvláštní systém spletitých novotvarů, organismů procházejících podivuhodnou metamorfózou, jež zrcadlí apokalyptické vidiny zkázy a zániku. Jsou to formy stažené i rozervané, ovoidní i červovité, srůstající v nedefinovatelném bujení cárů hmoty. O radikalitě tvůrčího vidění tohoto typu se přesně vyjádřil Jindřich Chalupecký: „Těžko dnes vykládat, že takové obrazy se tehdy nedaly téměř vystavovat…“ František Janoušek nalezl odvahu vidět svět jako jeviště neskutečně naléhavých scén, v nichž je organická i neorganická hmota vydána napospas působení osudových sil vesmíru. Posuzovaný obraz je toho zcela typickým příkladem.

VÍCE O DÍLE "SURREALISTICKÁ KOMPOZICE" FRANTIŠKA JANOUŠKA V KOMENTOVANÉ PROHLÍDCE SLOVY HISTORIČKY UMĚNÍ PhDr. REI MICHALOVÉ, Ph.D.

Share: