"Fantomatický objekt” Františka Janouška v 84. AUKCI MODERNÍHO UMĚNÍ // 13. 6. 2021 //

Obraz „Útisk II“ významného představitele české avantgardy, malíře Františka Janouška je originálním, sběratelsky exkluzivním a dobově nesmírně výmluvným dílem jednoho z nejosobitějších a z dnešního pohledu nejvíce oceňovaných interpretů imaginativních tendencí a surrealismu. Jeho tvorba představuje jednu z nejsilnějších uměleckých výpovědí o světě a duchovním klimatu meziválečného období.

Kolem roku 1935, v době sílící hrozby fašistického nebezpečí, bylo dosavadní autorovo harmonické univerzum vystřídáno temnými vizemi zániku a rozkladu. Jeho plátna se naplnila náznaky probíhajících metamorfóz, jež představují ničivé síly chaosu. Jsou to fascinující podobenství světa, který ovládly destruktivní instinkty.  

Právě obraz „Útisk II“ vzniká v době vrcholné syntézy malířovy tvorby (1935-1938). Jejím hlavním tématem se stává člověk a lidské tělo, vydané na pospas ničivým mocem vesmíru. Je spoutáváno, zavíjeno, věšeno, drásáno, napínáno, rozerváváno. Živá hmota je však nezdolná: přetrvává i v cárech. 

František Janoušek v tomto díle realizoval svou vnitřně neodbytnou představu zraňované a svazované fantaskní figury. Vnější svět se mu stává tvarem, jenž může být formován, hmoty se kompletně přerozují. Pod autorovým malířským štětcem se rodí obrazový novotvar – „fantomatický objekt“, řečeno slovníkem surrealistů. 

„Útisk II“ je obrazem, v němž se precizně reflektuje Janouškova představa tajemného a nelítostného univerza (v reálném historickém vývoji zasaženého španělskou občanskou válkou a neklamně směřujícího k válce druhé světové) a existenciální zaměření jeho tvorby. František Janoušek zde dospěl k „polydimenzionální symbolice mýtu“: nejasné a neurčitelné na jedné straně, mnohovýznamové a všeobsáhlé na straně druhé. „Je to svár života a smrti, ale je to také svár člověka a přírody, a odtud toto rozpolcování pokračuje dál.“ (J. Chalupecký).