Vybráno z Galerijního prodeje: DALIBOR CHATRNÝ (1925-2012)

V pracích Chatrného se zrcadlí jeho elementární výtvarné myšlení. 

Pro Chatrného tvorbu je charakteristická jistá komplementárnost. Uvádíme několik hlavních komplementárních dvojic, které můžeme v Chatrného díle pozorovat: plocha-prostor, řád-náhoda, obraz-slovo, vpředu-vzadu / vpravo-vlevo – (nestatická symetrie). Prví dvojce plocha-prostor má pro Chatrného nejen materiální (fyzikální), ale také existenciální dimenzi, jenž je nám, jako lidským bytostem, vrozena, „nosíme ji“ stále s sebou, ona určuje naše vnímání a schopnost orientovat se v prostoru a komunikovat: „Je nám existenčně dána, my jsme naopak její, my osobně propojujeme obě části rozděleného prostoru.“Může se tedy také stát naší sdělovací průmětnou: „Mohu se jí kresebně dotýkat, aniž bych jí při této akci viděl, očima sledoval.“

Z těchto úvah vzešly Chatrného tělové kresby oběma rukama. Spontánní motorika kresebného gesta, prováděná současně oběma rukama ve směru od vertikální středové osy formátu papíru do stran, zviditelňuje primární energii lidské tvořivosti i živou nestatickou symetrii lidského těla. V této souvislosti bychom mohli mluvit o umělcově „vstoupení“ do plochy kresby, respektive ztotožnění jeho existenciální „prostoro-plochy“ s plochou kresby v procesuálním aktu kreslení. Dalibor Chatrný tímto způsobem, který je blízký například podobnému experimentu Milana Grygara („Hmatová kresba“ 1969), realizuje dualitu subjekt-objektového přístupu přímo psychofyzickou akcí, kterou je možné vnímat jako akt ztotožnění.

Ovšem Chatrný nepracuje s estetickým účinkem geometrických tvarů. Zajímají jej souvislosti mezi kontinuitou mysli a změnou struktury. Většinou používá jen jeden prvek. Chatrného díla se neopírají o alegorické situace, nýbrž vychází ze základních, přirozených vlastností reality. Postoj Chatrného se netýká zvláště konstrukcí, nebo objektů. K oběma pólům se však přibližuje. Prolíná se v něm senzuální konceptuální pojetí skutečnosti. Roli tvůrce zcela eliminoval ve chvíli, kdy vystavil signovaný list papíru bez jakéhokoliv výtvarného zásahu. 

Kolem poloviny šedesátých let rozvíjel zájem o samotný tvůrčí proces v cyklech částečně domalovávaných reliéfních grafik, kombinujících techniky slepotisku a koláže s nalezenými technickými materiály. Sám pronesl: „Vědomí celistvosti a souvislostí v poznání rozporu symetrie a asymetrie, kontrapunktu opakování a neopakovatelnosti. Tajemství neurčitosti, trvale neuchopitelné, je nepřeložitelné jako idiom. Jedině umění je schopno tyto idiomy kódovat.“

Chatrný se též přiblížil land-artu. 

V době nastupující normalizace rozvíjel svůj zájem o autorské knihy a o použití textu ve vizuálním umění. Zkoumal významy slov a asociace, jež vyvolávají. 

V jeho tvorbě hraje klíčovou roli osmihodinová výstava v Procházkově síni brněnského Domu umění v listopadu 1970. Tu vytvářeli návštěvníci galerie.

Hlavním principům své tvorby, jež zde byly uvedeny, zůstal Chatrný věrný i v pozdějších letech.