Ceny umění
Sdílet:

Oskar Kokoschka

1886–1980

Získejte upozornění na nově dražená díla

Rakouský malíř s českými kořeny, autor bez jehož jména si lze jen těžko představit dějiny moderního umění. Spolu s Eduardem Munchem, Jamesem Ensorem nebo Emilem Noldem bývá Oskar Kokoschka řazen k nejvýznamnějším představitelům expresionismu. Umělcův vášnivý vztah k životu i dramatické události 30. a 40. let rezonují v jeho dílech vystavěných na účinnosti barvy a „chvějivě se tetelících“ liniích.

Jako dospívající chlapec se Kokoschka nijak zvlášť o umění nezajímal, chtěl se stát výzkumným chemikem, avšak v roce 1905 vyhrál prestižní stipendium na Kunstgewerrbeschule ve Vídni, kde začal studovat. zapůsobila na něho silně tamní secese zejména dílo Gustava Klimta. Kromě malířství se zabýval i literaturou, psal básně, divadelní hry a eseje. 

Roku 1910 začal malovat sérii podobizen, jež mu vynesla první uznání, o rok později přijal pozvání galeristy a nakladatele Herwartha Waldena do Berlína, kde spolupracoval s jím vydávaným časopisem „Der Sturm“. Roku 1912 měl ve stejnojmenné galerii samostatnou výstavu. Vystavoval tam také s Otakarem kubínem. V roce 1911 se vrátil do Vídně, aby přijal pozici učitele na Kunstgewerbeschule, ze které byl před pár lety vyhozen. V té době také započal jeho vášnivý milostný vztah s Almou Mahlerovou, krásnou vdovou po slavném skladateli, která byla o mnoho let starší. Mahlerová se později provdala za zakladatele Bauhausu Waltra Gropia a pak za pražského německého spisovatele Franze Werfela.

V letech 1919-1924 působil Kokoscha jako profesor na Akademii der bildenden Künste v Drážďanech. V letech 1924-1931 podnikal z Paříže, kde se usadil, cesty po Evropě, na Blízký východ a do Afriky, z nichž vytěžil četné pohledy na města a krajiny. Následně přesídlil do Vídně a uspořádal výstavy v galerii Cassirer v Berlíně, Curychu a Galerii Georges Petit v Paříži. 

Německá destrukce humanismu v Evropě přivedla Kokoschku roku 1934 na pozvání sestry Berty do Prahy. Do roku 1947 byl československým občanem. Tento pobyt byl významný jak pro kulturní život metropole, tak pro malíře samotného. Našel zde náměty pro osmnáct obrazů, svou budoucí ženu Oldu Palkovskou a povědomí o kulturně-historických souvislostech. Vedle Drážďan a Londýna, kam odešel roku 1938, patřila Praha do trojce jeho osudových měst. 

V pozdní tvorbě rozvíjel Oskar Kokoschka s oblibou témata ze svého bezprostředního okolí. Téměř denně trávil čas v zahradě své vily ve Villeneuve a vytvářel neobyčejně výtvarně spontánní, barevně zářivé akvarely květin (některé z nich se staly předlohami pro litografie). Tato okouzlující květinová zátiší, jež jsou dokladem jeho neutuchající kreativity a mimořádných výtvarných schopností, nazýval „Fingerübungen“, prostá cvičení.

Roku 1953 začal v Saltzburku v rámci Mezinárodní letní akademie výtvarných umění vést kurs pojmenovaný „Škola vidění“ (Schue des Sehens), neboť byl přesvědčen, že „vidět vlastníma očima“ je základním předpokladem výtvarné tvořivosti. Téhož roku se usadil ve Villeneuve na břehu Ženevského jezera, kde strávil zbytek svého života.