Práce „Světelno-kinetický objekt“ od Milana Dobeše je dílem zásadního sběratelského významu – a to nejen pro své velkoryse koncipované rozměry.
Pro Dobešovu cestu k tvorbě kinetických objektů byly stěžejní dva momenty. První se odehrál koncem padesátých let, kdy pod vlivem návštěvy Expa 58 v Bruselu, přehodnotil Dobeš svoji dosavadní tvorbu a začal se pomalu propracovávat ke geometrické abstrakci. Druhý moment byla Dobešova samostatná, pražská výstava roku 1960, po níž měl autor jistotu svého směřování. Sám uvedl: „[...] tato výstava znamenala pro mě velký krok kupředu a dostala mě i do světového kontextu. Navštívili ji Udo Kultermann a Frank Popper, o kterých jsem do té doby nevěděl, že jsou světově uznávání kritici kinetického umění. Právě díky tomu jsem se pak dostal na důležité výstavy – do nizozemského Eidhovenu, na výstavu Documento či na bienále do San Marina, během něhož se konal i světový kongres teoretiků a kritiků umění [...]“. Od této chvíle, tedy od počátku šedesátých let, se Dobeš definitivně věnoval tvorbě kinetických objektů. Jeho práce využívaly buď vnější světelný zdroj, jako je tomu v sérii „Pulsující rytmy“, nebo bylo světlo přímo jejich součástí, například u souboru „Majáky“ do něhož spadá i zde dražené dílo. Nosné prvky své tvorby rovněž teoreticky popsal v textu z roku 1961: „O světle a pohybu“.
Dobešův „Světelno-kinetický objekt“ z roku 1972-1974 byl do této chvíle součástí významné soukromé sbírka na Slovensku. Dílo bylo původně umístěno v Bratislavě v Hotelu Kyjev. Restaurátorské práce z roku 2015 na něm provedl sám autor a záznam o restaurování je přiložen k dílu. V sedmdesátých letech byl objekt vystavován na výstavě v Helsinkách.
Načítám aktuální verzi stránky.
