Ceny umění
Sdílet:

Martha Boto

1925–2004

Získejte upozornění na nově dražená díla

Argentinská umělkyně z Buenos Aires Martha Boto se do výtvarného světa zapsala především jako průkopnice kinetického a programového umění.

Svá studia Boto zahájila roku 1944 na Escuela Superior de Bellas Artes ve svém rodném Buenos Aires, kde promovala o šest let později (1950). Její nejranější práce byly zaměřeny především na geometrickou abstrakci, od níž se v průběhu 50. let začala soustředit na práce prostorové. Tehdy začala s využitím působivého plexiskla tvořit své první konstrukce.

V roce 1957 se Boto připojila k argentinské nefigurativní umělecké skupině, tzv. ANFA (Artists Non Figurative Argentina), kde se spolu se svým spolužákem a budoucím manželem Gregoriem Vardanegem (1923-2007) stali autory termínu „chromocinetismus“.

Roku 1958 odjíždí Boto do Paříže – uměleckého epicentra, kam se v 50; 60. a 70. letech soustředí mnoho dalších umělců z Latinské Ameriky (H. G. Rossi, Dario Pérez-Flores, Jesús Rafael Soto, Carlos Cruz-Diez, Hugo Demarco, Francisco Sobrino, ad.). 

V Paříži se na počátku 60. let seznamuje s Denise René, která v průběhu let vytvoří jejímu dílu světové renomé. 

Rokem 1963 začne umělkyně zapojovat do svého díla elektřinu. Rok na to (1964) proběhne v Paříži její první samostatná výstava v Maison des Beaux-Arts (Galerie CROUS). V tomto období poloviny 60. let vznikají autorčiny slavné lumino-kinetické boxy. Následně se Boto zaměřuje na tvorbu mobilů tvořenými barevným plexi disky. V roce 1969 uspořádala Galerie Denise René její velkou retrospektivní výstavu.

Začátkem let 70. pracuje Martha Boto na svých posledních kinetických strukturách inspirovaných pohybem hvězd. Jak sama později uvedla: „Vždy mě fascinovaly zákony harmonie a rovnováhy, které řídí vesmír prostřednictvím vzájemných vztahů světla a pohybu, prostoru, času a barev.“

V roce 1972 se umělkyně postupně vrátila k malbě a tradičním sochařským formám. 

Dnes jsou práce Marthy Boto pravidelnou součástí důležitých výstavách věnovaných geometrické abstrakci a kinetickému umění. Její díla uchovávají nejen významné francouzské a zahraniční instituce, ale i soukromé a veřejné sbírky.