Ceny umění
Sdílet:

Manfred Mohr

1938

Získejte upozornění na nově dražená díla

Průkopník digitálního umění založeného na algoritmech.

Svou kariéru začínal jako jazzový saxofonista. Umění studoval nejprve v rodném Bádensku-Württembersku v Pforzheim a posléze na pařížské École des Beaux Arts.

Po objevení informační estetiky prof. Maxe Bense na počátku 60. let se Mohrovo umělecké myšlení radikálně změnilo. Během několika let se jeho tvorba transformovala z abstraktního expresionismu na počítačově generovanou algoritmickou geometrii. 

V roce 1967 se Mohr seznámil se skladatelem počítačové hudby Pierrem Barbaudem a s jeho algoritmickými postupy. Na základě tohoto setkání vytvořil své první počítačové práce v programovacím jazyce FORTRAN IV. Zpočátku kreslil výstup programů ručně, protože neměl plotr. V roce 1970 mu však výpočetní centrum v Météorologie Nationale v Paříži umožnilo přístup k jejich vektorovému plotru Benson s plochým inkoustovým perem, pomocí kterého vytvářel své algoritmické kresby až do roku 1983.

Na pařížské umělecké scéně byl Mohr již počátkem 70. let dobře znám svými geometrickými malbami, v roce 1971 měl dokonce první individuální show počítačem generovaného umění – výstava s názvem „Manfred Mohr – Computer Graphics – Une Esthétique Programmée“ se konala v ARC, Musée d’Art Moderne de la Ville de Paris. 

V roce 1973 se Mohr rozhodl, že jeho práce potřebuje „vizuální nástroj, který by vyjádřil grafický systém“. Vybral si proto krychli a hyperkrychli, které se staly opakujícími se prvky v jeho algoritmických a generativních kompozicích. V rozhovoru pro svou monografii z roku 2006 Mohr o důležitosti krychle ve svém díle uvedl: „(…) začal jsem programováním algoritmu, abych vytvořil díla připomínající psaní (…) uvažoval jsem, zda by bylo možné objevit grafický nástroj, na který bych mohl hrát jako na hudební nástroj? Jako základní, samostatný, kartézský systém jsem objevil kostku, která pozitivně vyzývá k použití jako nástroje. Výběr takového geometrického útvaru se ukázal jako velmi příhodný. (…) za léta jsem byl schopen pomocí krychle dospět k vyšším a vyšším rozměrům složitosti. (…) Ve skutečnosti je pro mě symetrie synonymem stagnace a smrti. Něco nového se může objevit pouze ve chvíli, kdy je narušena symetrie. V mé práci se mimo jiné objevují nesymetrické znaky, protože vždy zobrazuji pouze části, tj. ‚Podmnožiny‘ celkové struktury. Vzpomínám si, jak mě kdysi naprosto potěšilo, když mi jistý vědec vysvětlil, že ‚velký třesk‘ byl vlastně výsledkem přerušení (původní) symetrie.“ M. Mohr 2006.

V roce 1983 se umělec přestěhoval do New Yorku a založil si vlastní výpočetní centrum s jedním z prvních cenově dostupných minipočítačů a plochým plotrem. Od roku 1999 znovu zapojil do své práce barvu, přičemž hyperkrychle zůstala i nadále jeho hlavní inspirací. 

V roce 2006 se stal Mohr držitelem ceny DAM Digital Art Award, která oceňuje nejvýznamnější umělce v oblasti digitálního umění za celoživotní dílo nebo za významnou skupinu děl. Roku 2018 byl také zvolen do ACM SIGGRAPH Academy – „za průkopnické úspěchy ve vytváření umění prostřednictvím algoritmické geometrie“.

Mohrova přes padesát let výtvarná kariéra byla provázena stovkami individuálních i skupinových výstav v galeriích a muzeích po celém světě. Jeho dílo je zastoupeno v četných sbírkách, např. Centre Pompidou v Paříži; ZKM | Centrum pro umění a média, Karlsruhe; Whitney Museum of American Art, New York; Muzeum Josepha Alberse, Bottrop; Victoria and Albert Museum, Londýn; Ludwig Museum, Kolín nad Rýnem; Muzeum Stedelijk, Amsterdam; Kunsthalle Bremen, Brémy; Daimler Art Collection Berlín / Stuttgart; Musée d’Art Contemporain, Montreal; Tel Avivské muzeum umění, Tel Aviv; Museum für Angewandte Kunst, Kolín nad Rýnem; Borusan Art Collection, Istanbul; Thoma Art Foundation, Chicago. 

V oddanosti myšlence racionalisticky determinovaného experimentu lze Mohrovu tvorbu ve své přísnosti přirovnat k dílu Josefa Alberse.