Zde představené plátno pochází z ateliéru Manfreda Mohra. Umělce celosvětově považovaného za průkopníka digitálního umění založeného na algoritmech.
Po objevení informační estetiky, pod vlivem profesora Maxe Benses, na počátku šedesátých let, se Mohrovo umělecké myšlení radikálně změnilo. Během několika let se jeho umění transformovalo z abstraktního expresionismu na počítačově generovanou algoritmickou geometrii. V letech 1964–1967 studoval Mohr na pařížské École des Beaux-Arts, kde začal v plné síle experimentovat s geometrickými motivy.
Ve své algoritmické tvorbě byl Mohr dále povzbuzován diskusemi se skladatelem počítačové hudby Pierrem Barbaudem, se kterým se setkal roku 1967. Své první počítačové kresby umělec naprogramoval v roce 1969. Od té doby jsou všechna jeho umělecká díla vytvářena výhradně za pomocí počítače.
Od roku 1973 umělec generuje 2D sémiotické grafické konstrukce pomocí vícerozměrných hyperkrychlí.
V rozhovoru pro svou monografii z roku 2006 Mohr uvedl: „(...) začal jsem programováním algoritmu, abych vytvořil díla připomínající psaní (...) uvažoval jsem, zda by bylo možné objevit grafický nástroj, na který bych mohl hrát jako na hudební nástroj? Jako základní, samostatný, kartézský systém jsem objevil kostku, která pozitivně vyzývá k použití jako nástroje. Výběr takového geometrického útvaru se ukázal jako velmi příhodný. (...) za léta jsem byl schopen pomocí krychle dospět k vyšším a vyšším rozměrům složitosti.(...) Ve skutečnosti je pro mně symetrie synonymem stagnace a smrti. Něco nového se může objevit pouze ve chvíli, kdy je narušena. V mé práci se mimo jiné objevují nesymetrické znaky, protože vždy zobrazuji pouze části, tj. ‚podmnožiny‘ celkové struktury.
Vzpomínám si, jak mě kdysi naprosto potěšilo, když mi jistý vědec vysvětlil, že ‚velký třesk‘ byl vlastně výsledkem přerušení (původní) symetrie.“ M. Mohr 2006
Načítám aktuální verzi stránky.
