Magdalena Jetelová

Magdalena Jetelová pochází ze Semil. Narodila se v roce 1946 a studia Akademie výtvarných umění končila v atmosféře doby normalizace. Hned po studiích se zúčastnila několika výstav mimo oficiální galerie. V polovině 80. let se rozhodla z Československa odejít. Emigrovala do Německa, kde již od roku 1968 byli její rodiče. Čtrnáct let (1990-2004) učila na renomované Státní umělecké akademii v Düsseldorfu a poté na akademii v Mnichově.

Do vývoje české výtvarné scény se zapsala v 70. letech svými dřevěnými objekty a sádrovými plastikami, po nichž počátkem 80. let následoval známý cyklus „židlí“ a „schodů“. Jejich cílem bylo především označení místa v prostoru.

Jetelová od počátku své tvorby usilovala o určitou virtualizaci a odhmotnění díla. Na jedné straně tedy gigantické dimenze, na druhé straně dematerializace.

Téměř od počátku můžeme v její tvorbě sledovat i silnou konceptuální zaměřenost a zájem o práci s konkrétními místy, jejich historií, pamětí a příběhem. S touto orientací souvisejí monumentální landartové práce, kterými se Jetelová věrně zabývá, a to především od přelomu 80. a 90. let. Dnes k nim využívá nejmodernějších technologií, avšak v počátcích se jednalo především o práce vytvořené kouřem ohně a dýmovnicemi.

Velkou roli sehrává v díle Jetelové také světlo, se kterým autorka začíná pracovat jako se sochařským materiálem: promítá laserové paprsky a nápisy na objekty v krajině nebo do architektury. 

Jetelová pracuje s krajinou podobně jako s architekturou. Zkoumá vztah vizuality a fyzického prostoru. Mentální souřadnice jsou pro ni přinejmenším stejně významné jako ty geografické: na mnoha místech se pokusila rekonstruovat v konceptu minulou podobu světa, když světlem naznačovala cesty a hranice osídlení v oblasti vytěžených lomů nebo původní půdorys parku, zničeného za světové války.

Čas stejně jako prostor hraje v díle Magdaleny Jetelové zásadní part. Jsou to dva aspekty lidské existence ve světě, které nelze od sebe oddělit.

Vypovídající hodnota jejího díla je založena právě na kritické reflexi, na současném uvědomění si toho světa, který opouštíme, stejně jako toho, k němuž směřujeme. Zrcadlí naši vratkou situaci na hraně naší omezené existence v nekonečném prostoru, v němž se lidský čas střetává s časem přírody a s časem kosmickým.   

Magdalenino světové renomé odstartoval projekt pyramid. Úžasné bylo, že rostl současně v několika místech Evropy. Nejslavnější je umístění části pyramidy s lávovým povrchem do Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni. Do historické budovy autorka navezla tuny písku a lávy a proťala pod úhlem 45 stupňů schodiště, zábradlí, dveře, okna a sloupy budovy. Podobné dílo vytvořila o rok později v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě.

O své tvorbě Magdalena sama uvedla: „Vždycky si vymyslím, s čím chci zacházet, ale nikdy nevím, jak se s tím zachází. A jsem ráda, když pak spolupracuji s lidmi, kteří to umí. Nemyslím si, že umělec musí umět všechno, čím se zabývá. Vůbec se tím nechci omezovat. Chci jít pořád dál, zajímá mě spousta věcí. Něco mě napadne, a tak to dělám. Člověk pracuje tam, kde žije, a ateliérem se stává celý svět. Používám satelity, lasery, dřevo, hlínu, lávu, všechny prostory – prostě svět se mi stal ateliérem. Ty jím procházíš a co zbude, to zbude a tím to končí. (…)

Pozorovat, procházet a domyslet translokace a posuny v různých kategoriích a směrech, pohyb a spojování neobvyklého, hledání nenalezeného, zkoumání nevysvětlitelného, pozorovat razanci přesunu a přibližování energie světla a neodvratnost mizení v časoprostoru – to jsou ty neposednosti, které mi stále zabírají více a více času na mých procházkách krajinou vizuality.“

Jetelová vystavovala v řadě světových prestižních muzeí a její projekty v Evropě, USA a Japonsku získaly světový věhlas. Je nositelkou mnoha ocenění. U Čechách je nejznámější její „Kráčející židle“ na pražské Kampě.