Ceny umění
Sdílet:

Josef Jambor

1887–1964

Získejte upozornění na nově dražená díla

Josef Jambor představuje tradičního realistického krajináře, známého převážně díky motivům z Českomoravské vysočiny.

Jambor vyrůstal na vsi nedaleko Nového Města na Moravě. Po maturitě studoval v Brně na technice a v letech 1914-1919 na Akademii výtvarných umění v Praze a pak ve speciální grafické škole u národního umělce prof. dr. Maxe Švabinského. Za svého studia hojně cestoval – například roku 1923 do Německa, Holandska, v roce 1925 do Itálie. Roky života prožité na venkově se pro něj staly zdrojem mocných prožitků, které posléze byly silným citovým fondem i pro jeho tvorbu. Kouzlo horských dědin, samot, strání, lesů, kvetoucích luk a pastvin, bizarní scenérie mraků při rozednívání a západech, nálady deštivých dnů i jiskřivých zim, staly se pro malíře nepřeberným zdrojem námětů.

Trvalé dojmy v něm zanechaly také psané a kresbami zdobené modlitební knížky, bohaté ornamenty výšivek a krojů, staré tisky, keramika a hlavně lidová malba na skle. Jak uvedl Jan B. Svrček: „Jamborova celoživotní práce zasvěcená láskyplnému líčení rodného kraje, vzbuzuje hlubokou úctu. Dlouhodobým stykem s krajem si vypěstoval citlivý smysl pro geologickou skladbu krajiny i její vegetaci, daleké výhledy i základní horizontální rytmus. Volí nejraději předjaří pro melancholickou náladu, tak příznačnou pro tento kraj. Vyjadřuje dosud nejvýstižněji a nejdokonaleji krajinu Českomoravské Vysočiny v její typičnosti.“

Jako výtvarník žil Jambora v Praze, avšak roku 1927 se přesídlil na Vysočinu do Nového Města na Moravě, kde proslul právě jako malíř Českomoravské vysočiny. 

Jambor přemýšlivě hledal své náměty, sžíval se s nimi. S přemírou citu vyslovuje za nás jeho dílo vztah ke krajině, k půdě, přetvářené odevzdaně a s láskou lidmi.

S neutuchajícím zájmem, vyjadřoval podobu rodné krajiny, nepomíjeje sebeprostších detailů, a tak nám v souhrnu vytváří nový pohled a monumentální poznání Českomoravské vysočiny. 

Roku 1962 byl Jambor jmenován zasloužilým umělcem. Byl též čestným členem SVUM. Městu Tišnovu, kde žil a roku 1964 i zemřel, odkázal jak svůj ateliér, tak i soubor svých prací. 

Jamboru nesmírně obohatil realistické a regionální umění, které má v jeho podání význam, jak národní, tak v širší platnosti úroveň celosvětovou.