Ceny umění
Sdílet:

Frank Joseph Malina

1912–1981

Získejte upozornění na nově dražená díla

Americký raketový konstruktér s českými kořeny Frank J. Malina v sobě výjímečným způsobem spojil vědce, umělce, redaktora a humanistu. Celý svět znal jeho průkopnické práce při vývoji raket, jeho zásadní přínos ke kinetickému umění a jeho celoživotní snahu podporovat mezinárodní spolupráci na poli vědy, techniky a vizuálního umění.

Frank J. Malina - vědec a umělec s českými kořeny, který svůj talent objevil a plně rozvinul v USA. Jeho rodištěm byl Texas, kde přišel na svět roku 1912 českým emigrantům Františku Malinovi a Karolíně Markové, kteří stejně jako mnoho dalších Čechů a Slováků emigrovali (koncem 19. století) z tehdejšího Rakouska-Uherska, později i Československa a vytvořili v Texasu, konkrétně ve městě Brenham, početnou komunitu. V rámci této komunity se seznámili a roku 1911 sezdali i Frankovi rodiče. Oba se živili jako profesionální hudebníci a Frank jejich muzikální talent převzal.

Roku 1915 se narodí Frankova sestra Carolyn. Nedlouho na to rodina opouští Texas a vrací se do Československa. Základní vzdělání získá Frank v Rožnově pod Radhoštěm, poté studuje na gymnasiu ve Valašském Meziříčí. Roku 1925 se celá rodina již definitivně vrací zpět do Brenhamu. Dospívající Frank nastupuje na Texaskou zemědělsko-technickou školu, kde mu jeho profesor technického kreslení doporučí, aby přestoupil na obor architektury. Nicméně Frank se rozhodne pro studium leteckého inženýrství, kudy to bude jen krůček k jeho fenomenální umělecké dráze.

Výtvarné nadání projevoval Frank Malina již v mládí. Nejprve rád kreslil, později si při studiu vydělával technickými ilustracemi pro různé vědecké publikace a po válce se učil malovat u novozélandského malíře R. Westona. Od té doby se snažil, jaksi na okraji své hlavní vědecké činnosti, přenášet své myšlenky a představy, inspirované světem moderní vědy do řeči vizuálních obrazů a plastických forem. Záhy však poznal, že dosavadní klasické malířské techniky nejsou dostatečně vhodným prostředkem pro tlumočení zážitků a představ zcela jiného řádu, než jimi byly dosud vyjadřovány.

V roce 1954 zkonstruoval Malina řadu objektů, založených na využití moiré efektu, který je dnes jednou z hlavních technik optického umění. Tento efekt vzniká při pohybu divákova oka před dvěma na sobě položenými jemnými mřížkami, na nichž se objevovaly neustále se proměňující dynamické obrazce. Malina tak poprvé uvedl do svých objektů pohyb, ovšem nikoliv ještě reálný - mechanický, nýbrž virtuální - optický.

Krátce nato vzniká další série objektů, tzv. elektromaleb, do nichž Malina zavádí skutečné světlo, které jako fixní a permanentní zdroj zezadu prosvěcuje transparentní konstrukce z kovových sítí a drátů. 

Tak se v jeho díle objevily dva, stále ještě izolované základní prvky budoucího systému - světlo a pohyb. Nyní šlo o to je spojit. První pokus o jejich syntézu uskutečnil použitím tepelných vypínačů, které střídavě zapínaly a vypínaly žárovky prosvětlující mřížkové konstrukce, jejichž podoba se v rytmických intervalech neustále proměňovala. Světlo světa spatřila metoda, která mu umožnila dosáhnout plynulého spojení světla a pohybu a jež poskytla mnohem bohatší možnosti uplatnění jeho imaginace. Výsledkem dalších zkoušek a úvah byl zcela nový kinetický systém, který Malina nazval "lumidyne". Těmito díly překročil Malina práh tradičního umění a stanul na počátku své kinetické tvorby.

Technická konstrukce lumidynů je kupodivu velmi jednoduchá a prostá. Na zadní stěně skříně jsou umístěny statické světelné zdroje - zářivkové trubice a svíčkové žárovky. Před nimi se pohybuje několik kotoučů, poháněných tichým elektromotorkem průměrnou rychlostí jedné otáčky za minutu. Tyto kotouče - rotory z plexiskla, jsou pokryty různě silnými vrstvami barevných skvrn a ploch. Světlo, které jimi prochází, dopadá na průsvitnou desku - stator na níž je namalována základní barevná kompozice určující výslednou podobu obrazu. Před statorem je umístěna matná projekční plocha - difusor, na níž dochází ke konečné syntéze světla, barvy a pohybu. Celý systém funguje tak, že bílé světlo žárovek se zbarvuje nejprve při průchodu otáčejícím se rotorem, pak se mixuje s dalšími barvami na statoru a nakonec dopadá na matnici, na níž vytváří vibrující barevné obrazce, jejichž základní kompozice zůstává v podstatě stejná a mění se jenom v obrysech, barvách, světelné intenzitě a drobných stmívajících se a opět se rozsvěcujících detailech. Umožňuje tedy autorovi plnou kontrolu tvůrčího záměru a zároveň mu nabízí neomezenou svobodu výrazu i volby konkrétního námětu. Ve většině svých luminodynamických obrazů Malina profituje ze svých hlubokých znalostí astronomie, fyziky a dalších vědních oborů, jejichž jednotlivé fenomény se mu stávají námětem zobrazení. Jeho kinetické obrazy hvězdných konstelací, galaxií, mozkových vln, molekul atd. mají mimořádnou evokativní sílu právě proto, že zachycují tyto skutečnosti v jejich nejvlastnější podstatě a to je v neustálé změně a pohybu.

První výstava Franka Maliny u nás se konala v Praze v červnu až červenci 1966 v Galerii na Karlově náměstí. V tu dobu zde byla ředitelkou Dr. Ludmila Vachtová-významná teoretička a kritička umění. Výstava obsahovala 32 uměleckých děl od počátků Malinovy tvorby koncem 40. let až do poloviny let šedesátých. Bylo zde možno vidět jeho ranné kresby a malby, provazová a drátěná díla, elektromalby a kinetická díla z konce 50. a první poloviny 60. let. Kurátorem výstavy byl  Dr. František Šmejkal, ale na realizaci se kromě Dr. Vachtové podíleli také Jan Koblasa, Jiří Kolář, Bohumír Mráz nebo Zdeněk Sýkora. Vernisáž zahajoval herec Jan Werich.