Cecilie Marková

V období své tvůrčí, výtvarné činnosti byla přesvědčena o tom, že dílo nemaluje sama, ale ruku jí vede neznámý Mistr. Často upozorňovala na to, že se nejedná o její malbu – „Je to mé jen částečně, i když všechny mé práce a láska je v malování. Je to můj život.“ Pro porozumění díla Cecílie Markové je třeba pozorně nahlížet na svět fyzický, ale i na ten duchovní. Spirituální svět, víra sama o sobě a především víra v posmrtný život, sehrály v jejím díle stěžejní, můžeme říci ten nejzásadnější part. 

Její manžel Bohumil Marek jí uvedl do kruhu spiritistů. Zpočátku seancím přihlížela pasivně, až později ucítila brnění a ono tzv. magické procitnutí. Toto psychofyzické reagování se mělo později projevit v jejích kresbách. 

Smrtí přišla Marková o manžela příliš brzy, právě to snad bylo příčinou, že ve svém osamění hledala nový záchytný bod.

Marková do konce svého života vzpomínala na datum, kdy začala malovat – 12. října 1938. nejprve se jednalo o automaticky vedené čáry, které připomínaly klavírní etudy, postupně však kresby dostávaly reálnější podobu a začaly opisovat křivky, připomínající listy, rostliny, květy, které ovšem nebyly ze světa skutečného, nýbrž vyrůstaly ve světě fantazie autorky.

Marková v rozhovorech vždy zdůrazňovala, že její kresby jsou cele spontánní. Když přistupuje k plátnu, ještě netuší, co bude malovat. Začíná vždy v dolním rohu a kompozici buduje z tohoto místa po celé ploše. 

Cecilie Marková dosáhla během let kresebné virtuozity, kterou ještě podpořila používáním pastelů na tónovaném papíře, rovněž se věnovala olejomalbě na lepenku a plátno. Fantazijní květenu střídala s krajinou připomínající prehistorii naší planety. Jen výjimečně se v její tvorbě objevily ženské tváře.

Dlouhá léta malovala Marková jen pro úzký okruh přátel. Dnes je její dílo rozeseto jak v domácích, tak i zahraničních sbírkách.