Ceny umění
Sdílet:

Bohdan Lacina

1912–1971

Získejte upozornění na nově dražená díla

Akademický malíř, grafik, ilustrátor, sochař a pedagog Bohdan Lacina, umělec, jehož dílo, navzdory příslušnosti k válečné skupině Ra, zaujímá v kontextu českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století postavení do značné míry solitérní.

Lacina se narodil 15. února v malé obci Německé (dnešní Sněžné) rozkládající se v Českomoravské vrchovině, okres Žďár nad Sázavou.

Roku 1931 začala Lacinova studia na technice v Brně, odešel již po roce a přestoupil na Vysokou školu architektury do Prahy. Zde studoval až do roku 1937 učitelský obor se zaměřením na kreslení a deskriptivní geometrii. Jeho profesory byli například Cyril Bouda a Oldřich Blažíček. Nejvýznamnější a nejrozsáhlejší část Lacinovy tvorby tvořily knižní ilustrace, monumentální realizace a volná grafika.

Mezi výtvarné umělce vstoupil jako člen tzv. Levé fronty (což byla skupina českých levicově orientovaných umělců a intelektuálů, která nahradila činnost Svazu moderní kultury Devětsil). K Lacinovým velkým vzorům patřili například Josef Šíma nebo Salvador Dalí. Velký význam pro jeho budoucí uměleckou tvorbu mělo také seznámení s Karlem Teigem v roce 1934. Obdiv k surrealismu stál i v počátcích přátelství mezi Bohdanem Lacinou a Václavem Zikmundem. Jejich spolupráce měla za následek zrození rakovnické knižní edice s názvem Ra, z níž se o deset let později stala skupina se stejným pojmenováním. Společným dílem těchto dvou umělců byla také výtvarná podoba bibliografického vydání Máchova Máje v roce 1936. Pro toto dílo vytvořil Lacina sedm děl pomocí suché jehly. 

Na konci 30. let se uzavírá u Laciny období ortodoxního surrealismu. 

Ve 40. letech dozrává jeho výrazová forma a vyjadřovací styl. Začíná se již objevovat pro něj později tak typický výtvarný rukopis a meditativní poloha jeho imaginace. Svou formou vyjádření nepopisuje pouze jevy a věci takové, jak je vidíme, ale směřuje k jejich vnitřní podstatě. V jeho obrazech, na nichž zobrazuje krajiny, zátiší hudební či figurální motivy, nelze zpozorovat přesné hranice. Mísí se zde prvky organické s anorganickými, či svět rostlinný s živočišným. Lacinovy obrazy se neobrací pouze k očím pozorovatele, ale snaží se zapůsobit především na jeho mysl a podvědomí. V tomto období se Lacina intenzivně věnoval také knižní grafice. Ke knihám, a především k poezii měl velmi vřelý vztah. V jeho podání nešlo pouze a jen o ilustraci. Snažil vyjádřit smysl vnitřního ducha díla. Nejvíce používanou technikou se pro něj stal dřevoryt, v němž dosáhl mimořádného uznání. 

V roce 1946 vystoupil Bohdan Lacina společně s dalšími názorově blízkými umělci a budoucími členy skupina Ra v programovém sborníku s názvem: „A zatím co válka“. Důsledkem společenských a politických změn byla skupina označena za nežádoucí. Její aktivity pomalu doznívaly a s tímto také postupně ustávala malířská činnost a tvorba Bohdana Laciny. Té později zcela zanechává a věnuje se výhradně pedagogice a knižní grafice. Jako pedagog působil především v Brně, například na Výzkumném ústavu pedagogickém, na Vysoké škole architektury, Vyšší škole uměleckého průmyslu na katedře výtvarné výchovy, na Vyšší škole pedagogické a na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně na katedře dějin umění a výtvarné výchovy. 

Od konce 50. let se opět vrací ke své životní lásce, a to k malířské paletě. 

Toto období bylo pro Bohdana Lacinu nesmírně obtížné a jakýmsi jeho symbolickým koncem byla výstava v Moravské galerii roku 1963. Zde se návštěvníkům dostalo srovnání první a druhé (staré a nové) etapy tvorby. Vedle potemnělých děl 40. let se zde objevila díla projasněné mnohem bohatší barevnou paletou. I v tomto náročném období se Lacinovou inspirací stala opět jeho domovská krajina. Tehdy vytvořil neuvěřitelné množství obrazů. Intenzivně maloval a rozpracovával další a další nová plátna, jakoby sám cítil, že jeho čas se krátí. V tomto období vznikaly rozměrné pastely. 

Hořká zkušenost ze srpna 1968 přivedla Lacinu k novým nadčasovým tématům. K těm například patřily symboly piet a ikarských pádů (jež měly symbolizovat zmařené naděje), ale také vytrvalá víra v budoucnost a trvalé nezměnitelné humanistické hodnoty, jež vtělil do postav madon. 

V těchto chvílích pocítil potřebu dalších nových forem výtvarného vyjádření, což Lacinu přivedlo k trojrozměrnému ztvárnění myšlenek. Ve své rodné vysočanské chalupě vytvářel z kmenů a pařezů dřevěné skulptury, které už bohužel nedokončil. 

Bohdan Lacina zemřel ve své rodné vesnici Sněžné 6. července 1971.