Obraz „…a další láhev rumu!“ je originálním, výrazově tajuplným a nesmírně sugestivním dílem Marie Čermínové alias Toyen, datovaným do sběrateli umění vyhledávaného pařížského období. Tato ústřední představitelka evropského surrealismu a bezesporu nejslavnější česká malířka dvacátého století může obohatit i vaši sbírku!
88. AUKCE EXKLUZIVNÍHO VÝBĚRU VÝTVARNÉHO UMĚNÍ a MIMOŘÁDNÁ NABÍDKA SVĚTOVÉHO KINETISMU - 19/6/2022
Tato „první dáma české meziválečné avantgardy“ si od počátku bedlivě střežila svůj osobní svět. Narodila se roku 1902 v Praze na Smíchově jako Marie Čermínová, její otec Václav Čermín byl poštovním pomocníkem. O své rodině však nikdy nemluvila, zřekla se jí ve prospěch uměleckého života. Vzdala se svého jména a roku 1922 přijala pseudonym Toyen, stejně „nesklonný jako její umění“, jak napsal Karel Teige. Údajně ho vymyslel básník Jaroslav Seifert při společné návštěvě Národní kavárny. V roce 1966 měla Toyen sama vysvětlit jeho genezi Otakaru Štorch-Marienovi tak, že vznikl zkrácením francouzského slova „citoyen“ (občan). Psychoanalytik Bohuslav Brouk ho naopak interpretoval jako „to je on“, což odůvodnil autorčiným stylizováním se do mužské role.
Toyen svým vystupováním a chováním popřela ženskou úlohu v tradičním pojetí a odpoutala se od genderových předsudků. Byla odpůrkyní měšťáckého způsobu života. Jako jediná žena pronikla do uzavřeného uměleckého společenství mužů české meziválečné avantgardy. Její mnohostranná tvůrčí aktivita se začala rozvíjet po roce 1920. V letech 1919–1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale nedokončila ji. V roce 1922 během pobytu na jadranském ostrově Korčula navázala životní přátelství s malířem Jindřichem Štyrským, který se stal jejím uměleckým partnerem. Tento vztah přerušila po dvaceti letech malířova předčasná smrt. V roce 1923 se stala členkou levicově orientované avantgardní skupiny Devětsil, vedené Karlem Teigem, a podílela se na významné a ve své době skandální výstavě Bazar moderního umění. Na podzim roku 1925 odjela spolu s Jindřichem Štyrským do Paříže, kde žili čtyři roky. Pod intenzivními zážitky z tamní umělecké scény a také pod vlivem Teigeho poetismu vytvořili vlastní umělecký směr, usilující o maximum lyričnosti, který nazvali artificialismem. Jeho cílem bylo „ztotožnění malíře a básníka“. Vznikaly abstrahované kompozice zaznamenávající metamorfózy tvarů, pastelových barev a struktur.
Po rozpadu Devětsilu v roce 1931 začala Toyen postupně inklinovat k jinému typu uměleckého výrazu, aby plynule přešla k záznamům tzv. vnitřního modelu a práci s tzv. konkretizovanými objekty. Její surrealistická tvorba se plně rozvinula roku 1934, kdy se také stává zakládající členkou Skupiny surrealistů v ČSR. Návštěva André Bretona a Paula Eluarda z pařížské surrealistické skupiny na jaře roku 1935 v Praze zahájila vzájemnou spolupráci, která alespoň pro Toyen vykrystalizovala v účast na všech mezinárodních výstavách surrealismu od třicátých po šedesátá léta.
Za druhé světové války odvážně ukrývala ve svém bytě surrealistického básníka a autora fotomontáží Jindřicha Heislera, jemuž hrozila deportace do koncentračního tábora. V roce 1947 oba odjeli do Paříže, kde se natrvalo usadili. Toyen, jež se stala integrální členkou pařížské surrealistické skupiny soustředěné kolem André Bretona a Benjamina Péreta, tam nadále tvořila a vystavovala (její samostatné výstav proběhly v letech 1947, 1953, 1955, 1958, 1960 a 1962). Od druhé poloviny šedesátých let až do konce života úzce spolupracovala se spisovateli Radovanem Ivšicem a Annie Le Brun. Toyen zemřela roku 1980 v Paříži.
V počátcích tvorby vyšla Toyen z puristicky modifikovaného kubismu, aby jej brzy opustila a v prvním devětsilském období tvořila v duchu poetického naivismu. Křehký, pavučinově jemný artificialismus byl u autorky záhy nahrazen syrovějšími, těžkými pastami, nepravidelně členěnými strukturálními plochami, konkretizovanými jen metaforickými názvy obrazů. Na počátku třicátých let se z plošné bezpředmětné barevné struktury začaly vydělovat plastické novotvary a záhadné objekty, připravující půdu přijetí surrealismu. V surrealistických dílech Toyen ztvárňovala jednak neurčitě definované objekty, jednak iluzívně zpodobněné reálné předměty, které zapojením do neskutečného prostředí nabývaly nových symbolických významů.
Obraz „…a další láhev rumu!“ je velmi kvalitní, nesmírně vizuálně uhrančivou autorčinou prací z pařížského období, kdy se Toyen, patřící k nejužšímu kruhu přátel André Bretona, „ponořila do hlubokého prostoru noci, do matoucího prostoru snů, halucinací a prchavých přeludů“ a ve svých rozjitřených citových stavech výtvarně směřovala až k jakési informelní abstrakci, plné skrytých i zjevných narážek.
Jak zdůraznil Karel Srp, vznikaly tehdy obrazy, „v nichž Toyen neustrnula v pouhém opakování sama sebe jako někteří jiní představitelé surrealismu“. Menší počet prací, jež oproti předchozím létům vytvořila, umožňoval důkladnou rozvahu jak samotných námětů, v nichž často zpřítomňovala vzpomínky na uplynulé zkušenosti, tak klid na osobité, propracované malířské provedení. Přes zjevnou změnu stylu spojuje díla z artificialistického, surrealistického a pařížského období jedna myšlenková linie.
Obraz „…a další láhev rumu!“ je brilantním dokladem, jak se Toyen koncem padesátých let vyrovnávala s abstrakcí a informelem. Tendence aktuální výtvarné scény ji zasáhly, a to tak, že jí umožnily rozvinout vlastní artificialistickou a surrealistickou zkušenost a posunout ji do jiných rovin.
Toto nesmírně působivé plátno zachycuje z nadhledu viděnou noční hornatou krajinu, jejíž výběžky ústí do novalisovské modře oceánu a v níž chladné světlo měsíce jen stěží proniká tmou. Toyen zde ztvárnila magicky sugestivní krajinný průhled do prostoru noci, jež může připomenout až piepenhagenovsko-navrátilovské scenérie vytvořené asfaltovou malbou.
Obraz je reprezentativní ukázkou autorčiny poválečné tvorby svědčící o světovosti českého surrealismu. Lze jej interpretovat jako jeden z výrazů malířčiných stavů úzkosti, na něž i v minulosti reagovala v názvu díla rozhodným imperativem (např. cyklus „Schovej se válko!“, 1944).
Načítám aktuální verzi stránky.
