8 |

Otakar Kubín1883–1969

Prorok

Posuzovaný obraz „Prorok“ je originálním, sběratelsky naprosto raritním, vrcholným kuboexpresivním dílem Otakara Kubína – Coubine, autora, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem české avantgardy v období před první světovou válkou. 

Tento obraz lze bez nadsázky označit za jeden z velkých uměleckohistorických objevů poslední doby. Když o Kubínově kuboexpresivní fázi, která autora v našich očích vynesla na roveň Pabla Picassa, Georgese Braqua, Paula Cézanna či německých autorů skupiny Die Brücke, psal Miroslav Lamač, zmiňoval názvy s několika nekvalitními reprodukcemi obrazy, jež autor před první světovou válkou vystavoval v tehdejších nejprestižnějších galeriích v několika zemích, a velmi litoval, že „ani jeden z citovaných obrazů (…) [v reálu] neznáme“ (in: Osma a Skupina výtvarných umělců, 1907-1917, Odeon, Praha, 1988). Jedním z pláten, které takto přereprodukoval ze vzácného katalogu Kubínovy samostatné výstavy v galerii Der Sturm v Berlíně roku 1914, je právě posuzované dílo. 

Plátno „Pokora“ je bravurním příkladem autorova stylu let 1912-1914, jež představuje jednu ze závěrečných fází významného fenoménu českého kuboexpresionismu. Zobrazení vysoce abstrahované mužské figury v polopostavě se tu podřizuje čistě výtvarným záměrům, a to kubizujícímu geometrickému zjednodušení. Autor vyšel z kompoziční geometrické podkresby, v čemž mu byl velkým vzorem přístup Kubištův, a uplatnil velmi radikální „osekání“ tvarů, jež podtrhlo primitivizující výraz figury. Kompozičně je postava vepsána do trojúhelníku či přímo jakéhosi krystalu, malována lazurní, avšak graficky velmi bohatou štětcovou fakturou. Svou monumentální prostotou působí téměř jako socha tesaná do kamene, vystupuje z kontrastně laděného pozadí jako tajemný kultovní menhir. Obraz se blíží krystalu vyzařujícímu barevné světlo - na tomto účinu má hlavní podíl lazurní kladení barvy na bílou podkladovou vrstvu, která prosvítá a obohacuje tak pigment maximem světla. Tuto kontrastní barevnost prožehnutou vnitřním světlem označil Miroslav Lamač za jeden z nejosobitějších Kubínových rysů: „V tom překonal i (…) [Bohumila] Kubištu“.

Název obrazu „Prorok“ svědčí o autorově tehdejším sklonu k duchovnosti a mystice v expresionistickém duchu. Nejen, že avantgarda sama sebe vnímala jako věrozvěsty nového umění, ale v jejích kruzích se v prvních desetiletích 20. století těšily velké oblibě i skutečné prorocké osobnosti - fanatikové či podivíni, ukazující cesty do tajemného, „vyššího“ světa. Jestliže Kubín v obraze „Umírající Hermes“, známém jen z fotografie instalace 43. členské výstavy SVU Mánes (1913), symbolicky vyjádřil dobovou ztrátu jistot, posuzované dílo je jeho obsahovým antipodem - představuje vpravdě expresionistické vyjádření spirituální energie, soustředěné do postavy zvěstovatele nové budoucnosti.  

Strohou kubizující konstrukcí, expresivně laděným obsahem (pojetím díla jako duchovního výrazu) a mystickou barevností proniká Otakar Kubín v posuzovaném plátně do tajemství světa. Sám svůj přístup označil v duchu soudobých teorií jeho malířského kolegy Alberta Gleizese „poutnickou cestou k absolutnu“.

Obrazem „Prorok“ se Otakar Kubín nesmazatelně zapsal do dějin evropské malířské avantgardy.  

Posuzovaný obraz „Prorok“ je originálním, sběratelsky naprosto raritním, vrcholným kuboexpresivním dílem Otakara Kubína – Coubine, autora, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem české avantgardy v období před první světovou válkou. 

Tento obraz lze bez nadsázky označit za jeden z velkých uměleckohistorických objevů poslední doby. Když o Kubínově kuboexpresivní fázi, která autora v našich očích vynesla na roveň Pabla Picassa, Georgese Braqua, Paula Cézanna či německých autorů skupiny Die Brücke, psal Miroslav Lamač, zmiňoval názvy s několika nekvalitními reprodukcemi obrazy, jež autor před první světovou válkou vystavoval v tehdejších nejprestižnějších galeriích v několika zemích, a velmi litoval, že „ani jeden z citovaných obrazů (…) [v reálu] neznáme“ (in: Osma a Skupina výtvarných umělců, 1907-1917, Odeon, Praha, 1988). Jedním z pláten, které takto přereprodukoval ze vzácného katalogu Kubínovy samostatné výstavy v galerii Der Sturm v Berlíně roku 1914, je právě posuzované dílo. 

Plátno „Pokora“ je bravurním příkladem autorova stylu let 1912-1914, jež představuje jednu ze závěrečných fází významného fenoménu českého kuboexpresionismu. Zobrazení vysoce abstrahované mužské figury v polopostavě se tu podřizuje čistě výtvarným záměrům, a to kubizujícímu geometrickému zjednodušení. Autor vyšel z kompoziční geometrické podkresby, v čemž mu byl velkým vzorem přístup Kubištův, a uplatnil velmi radikální „osekání“ tvarů, jež podtrhlo primitivizující výraz figury. Kompozičně je postava vepsána do trojúhelníku či přímo jakéhosi krystalu, malována lazurní, avšak graficky velmi bohatou štětcovou fakturou. Svou monumentální prostotou působí téměř jako socha tesaná do kamene, vystupuje z kontrastně laděného pozadí jako tajemný kultovní menhir. Obraz se blíží krystalu vyzařujícímu barevné světlo - na tomto účinu má hlavní podíl lazurní kladení barvy na bílou podkladovou vrstvu, která prosvítá a obohacuje tak pigment maximem světla. Tuto kontrastní barevnost prožehnutou vnitřním světlem označil Miroslav Lamač za jeden z nejosobitějších Kubínových rysů: „V tom překonal i (…) [Bohumila] Kubištu“.

Název obrazu „Prorok“ svědčí o autorově tehdejším sklonu k duchovnosti a mystice v expresionistickém duchu. Nejen, že avantgarda sama sebe vnímala jako věrozvěsty nového umění, ale v jejích kruzích se v prvních desetiletích 20. století těšily velké oblibě i skutečné prorocké osobnosti - fanatikové či podivíni, ukazující cesty do tajemného, „vyššího“ světa. Jestliže Kubín v obraze „Umírající Hermes“, známém jen z fotografie instalace 43. členské výstavy SVU Mánes (1913), symbolicky vyjádřil dobovou ztrátu jistot, posuzované dílo je jeho obsahovým antipodem - představuje vpravdě expresionistické vyjádření spirituální energie, soustředěné do postavy zvěstovatele nové budoucnosti.  

Strohou kubizující konstrukcí, expresivně laděným obsahem (pojetím díla jako duchovního výrazu) a mystickou barevností proniká Otakar Kubín v posuzovaném plátně do tajemství světa. Sám svůj přístup označil v duchu soudobých teorií jeho malířského kolegy Alberta Gleizese „poutnickou cestou k absolutnu“.

Obrazem „Prorok“ se Otakar Kubín nesmazatelně zapsal do dějin evropské malířské avantgardy.  

Posuzovaný obraz „Prorok“ je originálním, sběratelsky naprosto raritním, vrcholným kuboexpresivním dílem Otakara Kubína – Coubine, autora, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem české avantgardy v období před první světovou válkou.

Název obrazu „Prorok“ svědčí o autorově tehdejším sklonu k duchovnosti a mystice v expresionistickém duchu. Nejen, že avantgarda sama sebe vnímala jako věrozvěsty nového umění, ale v jejích kruzích se v prvních desetiletích 20. století těšily velké oblibě i skutečné prorocké osobnosti - fanatikové či podivíni, ukazující cesty do tajemného, „vyššího“ světa.