Zde představené dílo z roku 1974, patří do Demartiniho brilantní série „Mimo vymezené místo“, na níž autor pracovat od sedmdesátých let. Je důležité zmínit, že tomuto cyklu předcházelo autorovo experimentální období s názvem „Demonstrace v prostoru“, z něhož Demartini v sedmdesátých letech myšlenkově vycházel. V tomto období byla Demartiniho díla založena na fixaci vyhozených a následně volně dopadených předmětů na dřevěnou, sololitovou podložku (nejčastěji ve tvaru čtverce o rozměrech 110 x 110 cm). Vzniklé kompozice, byť založené na principu náhody, oplývaly neobyčejnou harmonií a svébytným řádem.
Sám Demartini popsal proces a podstatu těchto děl v rozhovoru z roku 2008 pro Art&Antiques: „(…) Demonstrace v prostoru (…) Na podobném principu pak vznikaly moje reliéfy ze sedmdesátých let – vzal jsem věci, většinou různé dřevěné odřezky a podobně, vyhodil jsem je do vzduchu (…) A jak to dopadlo, tak jsem to přilepil. Jakmile jsem tam chtěl něco změnit, tak se z toho najednou stala blbost. Má to úplně jinou zákonitost než když třeba sochař modeluje reliéf, kde pracuje s určitými kánony, s kompozicí (…) Tady to zkrátka buď necháte, nebo zničíte. Jiná možnost není. Je to založeno na náhodě, která však má určitou fyzikální zákonitost. Díky tomu má výsledek dynamičnost, kterou byste nikdy nemohl vymyslet.“
Hugo Demartini, únor 2008
Načítám aktuální verzi stránky.
